První zmínka o Líšnici je z r. 1337, kdy dal český král Jan Lucemburský do zástavy Petrovi z Rožmberka některá rýžoviště zlata. I když v obci a okolí nikdy nebylo možno těžit zlatou rudu, v náplavech potoků jsou místa, kde dochází k nahromadění těžkých minerálů a právě zlato mezi ně patří. Líšnice však byla vždy především zemědělskou obcí. Postupně se přistavovaly další usedlosti, v předbělohorském období jich už bylo 16, k tomu jeden svobodnický dvůr, fara, kovárna a panská hospoda. Po třicetileté válce tu zbylo jen 9 obydlených selských gruntů. Dnes tu trvale žije 300 obyvatel.